Jsme Děti Slunce a dobejváme svět, plujem si Mléčnou dráhou miliony let
Hvězdy nám svítí do očí, když náš hvězdolet je jim na dohled
Jsme Děti kosmu, nevíme co je strach, řadíme se vedle sebe do oběžných drah
Občas nás ale zaskočí, když nám do očí spadne hvězdnej prach
Tak modleme se k Slunci jak nám sám Hélios káže
Že nás živí a dodává kuráže, že můžem vidět sebe nebe moře hory pláže
Že každej se ráno zas ukáže a jeho záření Zem na ráj promění
Jsme Děti Slunce a dobejváme svět, generace bez senzace po tisíce let
A z galaxie sousední zní příliš mnoho vět, není co závidět
Tak modleme se k Slunci zpět na seznam...