Stoupám k nebeským pláním, bloudím v mlhovinách
Těžko svoji hlavu skláním v černých temnotách
Čekám něčí zavolání a svůj dům v mrákotách zhasínám
Stoupám k nebeským pláním, cizí bytost mě vítá
Tunelem bez zaváhání světlem prolítám
Vrátit na Zem se však bráním, pozpátku svůj život promítám
Jen moje tělo - tu s tebou dál na Zemi dole zůstává
Jen moje tělo - ta schránka prázdná, dutá, děravá
Jen moje tělo ta pouhá věc pozemským časem zchátralá
Poničená, rozpadlá, ušpiněná, uvadlá
Jak se dívám na zdejší tváře, známý rozpoznávám
Teplý světlo jasný záře lásku rozdává
Co je čas bez kalendáře, ve věčnosti smysl postrádá
Všemohoucí bez oltáře, budoucnost vykládá
Klidně i bez honoráře ruku podává
Zatímco vás dole nářek, utrpení a strach ovládá
Jen moje tělo .
zpět na seznam...